oprava mechanických brzd - 1. část

Zveřejněno dne 31.08.2021

Došla řada na opravu a přípravu brzd. Oproti brezelovi ze Švédska je tento původně na mechanických lankových brzdách.

Pro sundávání zadních bubnů se mi osvědčil tento přípravek jako násobič momentu. Zadní buben tak povolím i malou golou bez velkého trápeni.

Drobná radostná zpráva. I když proběhla konverze na hydraulické brzdy, většina komponent lanových brzd zůstala zachována. Zajímavý systém štelování excentrů přímo na paknách.

Bubny po demontáži. Přední jsou původní z roku 48, zadní již moderní z padesátých let. Bohužel ani jedny nelze použít, jsou doslova dobité, jsou za použitelnou mírou a mají poškozené závity, resp jsou převrtány na výrazně větší šrouby.

Takto má vypadat buben na rok 1948. Má drobné žebro na straně styčné plochy ráfku.

Původní brzdové štíty po demontáží. Chybí část výztuhy, je zaklepaný prolis a chybí domeček ve kterém jsou čepy pro seřizování. Prolisy jsem doklepal, výztuhy bych lehce vypálil laserem ale na odlití domečků zatím nemám dodavatele. Štíty uložím a budu shánět jiné.

Výhoda, když se díly sbírají delší dobu. Jistě zde najdu použitelnou sadu.

Bubny s tím správným nálitkem jsem v mezičase také sehnal.

Následuje měření a zhodnocení stavu.

A protože jsem si nebyl jistý a bylo to mé první stáčení bubnů, důkladně jsem přípravek i bubny proměřil a to jak na trnech, tak po osazení na podvozku. Cílem bylo dobrat se stejných odchylek při všech měřeních. 

Jednou barvou si značím házivost v daném bodě při osazení na trnech, druhou pak přímo na podvozku.

Přípravky pro uchycení předních a zadních bubnů. Do soustruhu chytám za kužel a fixuji univerzálkou proti prokluzu. Vlastní buben pak chytám za ložiska u předních bubnů a za kužel v tisícihranu u zadních. Všechny dosedací plochy přípravku jsou v mírném kuželu pro minimalizaci chyb.

Zkoušel jsem chytat nový buben a dostal jsem se na házivost celé soustavy +- setina mm. Přípravek je tedy zaměřen a může se začít používat. 

Při osazení bubnu na zadní poloosu jsem naměřil u stejného bubnu skoro desetinu. Je to tím, že uložení bubnu u zadních kol je konstrukčně pochybné a stačí tak drobné opotřebení poloos a na obvodu naskočí takováto čísla. U zadních bubnů tedy nebudu lpět na setinách a budu věřit, že při brzdění si buben najde tu správnou polohu.

Pohled na upnutý přední buben. Tyto byly v sériovém rozměru ale plocha nebyla již nic moc, viz kresba od nože po prvním úběru.

Pomalé otáčky, ještě pomalejší posun a co největší nůž s minimem vyložení.Tím se mi podařilo eliminovat zvonění a povrch je krásný bez vln. 

Detail opotřebení bubnů. Stočení bylo nezbytné.

A pohled na výsledný povrch. Bral jsem minimum které bylo nutné a ubíral jsem po čtyřech stovkách, další úběr by jistě vzal i tu nepatrnou šmouhu ale nehoním tu nejlepší povrch ale nejmenší rozměr. I tak tu padlo 0.6mm na průměru.

Jeden zadní buben byl mírně nakopnutý a tak jsem mírně srovnal i plochu na straně ráfku.

Zadní bubny jsou již AusTausch, tedy v minulosti fabrikou opravované.

To vysvětluje, že tam je již vyvrtaná díra pro štelování hydraulických brzd a v límci bubnu je otvor pro moderní sběrač olej který usměrňuje případní únik z poloosy mimo prostor brzd.Rok 1948 to měl ještě jako KDF a olej byl vyveden do prostoru poklic dírou v blízkosti středu. Zde ale zachovám mírně modernizované Tausch provedení.