podélně půlená převodovka 1948 vw
Čas nějak kvapem letí a některé komponenty na 48ce se doslova vlečou. Například právě převodovka. Začal jsem ji dělat v létě 2017 a dokompletoval dnes. To máme krásných 3.5 roku. Nebudu zde popisovat detailně opravu převodovky, to jsem již psal na švédském brezelovi. Koho to zajímá, zde jsou jednotlivé reporty:
Převodovka - hnací hřídel,diferenciál
Převodovka - hnaná hřídel, kompletace
Převodovka - osazení diferenciálu
Bude to tedy takové letem světem a spíš se zaměřím na rozdíly které jsou mezi rokem 48 a 50.
Skříň po demontáži z podvozku. Podivný držák čehosi na prvním šroubu u příruby se mi nepodařilo rozklíčovat.
10.05.1948 je datum skládání převodové skříně. Oproti roku 1950 je ještě z hliníku a nikoliv z magnésia.
Na prví pohled po otevření žádná tragédie.
Ale zdání klame. Druhý rychlostní stupeň má očesané zuby jak na hrušce,
Tak na mrkvi.
Sice německý vůz, následně převezen do Jugoslávie ale ložiska má ze Švédska. Věřím, že jsou ještě původní. Mimochodem, tento detail mne minimálně o dva roky zbrzdil.
Skříň v roce 48 má, stejně jako KDF, ložiska diferenciálu na levé a pravé straně rozdílná. Pod Talířem je silnější, nad ním je o polovinu nižší. Stejně to mělo i KDF. Vysvětluji si to tak, že ložisko nad talířem není tak namáháno a stačí tam subtilnější. Dále jsem přišel na další výhodu osazení těchto ložisek a to při osazování diferenciálu kdy je potřeba několikrát skříň složit, sešroubovat a pak zase rozebrat. Při rozebírání je slabé ložisko na stojanu nahoře a při půlení skříně vždy krásně vyklouzne z diferenciálu který zůstane ve spodní polovině skříně uchycení silným ložiskem. Nevím, jestli to byl původní záměr konstruktérů, ale je to velice praktické.
KDF převodové skříně mají vyfrézováno uložení na ložiska diferenciálu shodně na obou polovinách skříně a pod slabší ložisko se vkládá distanční kroužek. Je to z toho důvodu, že za války se osazovaly podvozky jak s reduktory, tak bez nich. Reduktory mění hlavní směr otáčení hlavní hřídele. Je zapotřebí otočit diferenciál a talíř a tedy i osadit slabší ložisko na druhou polovinu skříně. Bez symetrického obrobení skříně by to byl neřešitelný problém. Zatímco po válce se redukce nepoužívají a tak je možné kroužek ušetřit a vyfrézovat uložení pro slabší ložisko přímo na jeho rozměr.V roce 1950 je začíná vyrábět VW Transporter, který válečné redukce opět zdědil a tak se VW k jednotnému obrábění vrátilo.
Detail nohavice poloosy. Domeček pro ložisko je zajištěn ještě šroubem a je kvůli tomu proříznutá podélná drážka. Demontáž je tedy o něco jednodušší. Pozdější skříně jsou již zajištěny jen kolíčkem.
Kupuji velkou přepravku na maso, naplňuji ji starým benzínem a nechávám skříň několik týdnů odmočit.
Po odmočení a opláchnutí je skoro jak nová. Jen detaily je třeba ještě vyladit rotačním kartáčkem na brusce. Tento úkol jsem delegoval na juniora Aleše. Všimněte si brýlí na ochranu zraku. Zde nutnost. Drátky z kartáče mají tendenci čas od času vylétávat a zabodávat se do těch nejcitlivějších míst.
Opět si hraji s lapováním dosedacích ploch všude kde to jen jde. Všimněte si, jak je krásné kulové uložení pro nohavice. U magnésia jsem tohle nikdy neviděl. Jóóó hliník je hliník.
Vyrábím nové pouzdra pro vidličku vypínání spojky. Používám cínový bronz, je samomazný. Komplikace při montáži jsem již popsal minule, tak jedeme dále.
Pouzdra dělám menší a na správný průměr je stružím s kuželovým vedením. Obě pouzdra jsou pak krásně v ose a hřídel se opírá celým svým povrchem.
Lapuji i dosedací plochu pro osazení nosu převodovky. Zde je to obzvláště důležité. Stýkají se tu tři díly a je škoda aby mi tu rosil olej.
Srovnaný nos. Beru to s rozumem, nemá cenu ubrousit milimetr. Jen lehce zalapovat a srovnat aby nos dosedal celým svým povrchem.
Srovnávám dosedací plochu na gufero. Hlavním důvodem je posunutí břitu gufera abych byl mimo více či méně vyjetou drážku na hřídeli.
Je to ruční práce ale originál fréza je pěkné ostrá, krásně bere a tak to jde jedna radost.
Původní hřídel má očesané zuby, a tak beru jinou a jen leštím funkční plochy.
Očesané přesuvné kolo 1. a 2. stupně je třeba nahradit.
Třeba tímto NOS kouskem z mého archivu.
Pohled na nově osazovanou hřídel, nahoře a původní, dole.
Je zde krásně vidět jak ta původní je nekvalitně odlitá a na vyložení k lamele spojky je šišatá. Průměr menší než by mělo být. Ničemu to zřejmě nevadilo a dostala se na montážní linku a pak i do mé skříně.
Zde si hraji s ložisky. Podařilo se mi sehnat NOS a tak půjdou z krabiček do služby.
A zde je již základ poskládán pro prvotní pasování. Všimněte si kolíčků přesuvníku mezi 3. a 4. rychlostí. Nemají konce excentricky broušené pro snazší řazení jako to bylo v roce 1950.
A zase si hraji s ložisky. Tentokrát již zmíněný diferenciál. Nahoře originál ložiska, dole nová NOS. Byla to velká náhoda ale podařilo se mi ho najít a koupit.
Osazené řadící vidličky a již nahřívám skříň pro osazení ložisek. Když se skříň pěkně prohřeje, lze ložisko ručně osadit. Chce to pracovat rychle a ložisko pak krásně zapadne. I tak je ale nutné dolisovat ložiska přípravkem aby se srovnala a byla paralelně s osou skříně.
Pro změnu leštění funkčních ploch kde poběží břit gufera. Tentokrát jde o poloosy. Označuji si při demontáži levou a pravou stranu a vracím poloosy zpět. Ať jsou namáhané stále stejně.
Abych dorovnal vůle díky opotřebení uložení poloos, dávám nové kameny. Zde NOS s měděnou povrchovou úpravou.
Pro představu rozměr původních opotřebovaných kamenů.
A nové kameny. Je to málo patrné ale na čele jsou kameny signovány VW, jde tedy o původní díl, žádný aftermarket.
Tak a osazeno v planetových kolech. Tuto práci miluji. Vůle je jen pár setin a tak najít tu správnou polohu kdy kameny i poloosy zapadnou do uložení je poněkud obtížné. Zvláště když vám planetové kolo cestuje po ponku a poloosa je tak těžká a dlouhá. Ale ten pocit, když poloosa vklouzne do planetového kola, je k nezaplacení.
Skládám diferenciál.
Klec diferenciálu je ještě stará se zubatým kolem.
Diferenciál hotov, šrouby Rasche zajištěny drátkem.
Z tohohle jsem vždycky říčnej. Spočítat podložky u diferenciálu a umístění hrušky. Zvláště když je v manuálu z rok 51/52 chyba. Už minule jsem se napálil a správnou hodnotu k tomuto talíři našel až v pozdějších manuálech. Snad si to do příště budu pamatovat.
Ještě mám přes milimetr axiální vůli na kole třetího rychlostního stupně. Při skládání jsem si toho nevšiml, resp chtěl jsem změřit přesně až po dotažení.
Abych vůle dohnal a neohrozil poškození slabých podložek, dávám je pod ložisko k pastorku. Jde o celých 0.7mm.
Dávám talíř na barvu a kontroluji jak do sebe dosedají zuby. Je to dobré, podložky jsem napočítal správně a zuby se otírají cca v polovině své výšky.
U pastorku výpočet úplně nezabral a bude třeba posunout celou hrušku. Na fotkách je to špatně vidět ale i tu je patrné, že se zuby otírají jen na vnější polovině zubu pastorku.
Teď už je to lepší,píše po celé délce zubu. Spravilo to pár podložek pod druhým ložiskem. Toto je pěkně v manuálu popsané, tak netřeba nic vymýšlet.
Vidličku první a druhé rychlosti (uprostřed) někdo zlomil a v minulosti zavařil. Udělal to pěkně, jen zapomněl provrtat dírku pro zajišťovací drátek. Já na to při skládání zapomněl také a nechtělo se mi to rozebírat. Obmotal jsem ho tedy kolem táhla jako to udělal můj předchůdce.
Uložení ložisek je na této straně poněkud domordované a styčná plocha je posekaná. Ložisko sedí ale pro jistotu ho podmáznu Loctite.
Poslední pohled před zaklopením. Nevím jak vy, ale já tento krok odkládám jak to jen jde. Jak u motoru, tak u převodovky, Vždy si vymýšlím nějaké důvody a prácem co by se mohly udělat místo zaklopení.
Kontrola řazení a jednotlivých rychlostí.
Složeno, dotáhnuto na moment.
Osazení nosu převodovky bylo již snadné, Jen mi vycházelo předpětí na ložiskách tak nešikovně, že bych nemohl použít papírové těsnění a musel nos lepit. To se mi popravdě moc nechtělo a tak jsem vystříhnul těsnění o síle 0.2mm a pod dvouřadé ložisko dal plechovou podložku 0.25mm, krásně tam pasuje podložka z vymezení diferenciálu.
Pohled na osazenou podložku. Osazení bylo trochu problém ale nakonec jsem ji lehce mázl a přilepil na ložisko. Pro osazení v nosu vadí hokejka kterou je nutné při montáži vysunout.
Vystřižené papírové těsnění.
Řadící vidličky signované KDF logem.
