So long and thanks for all the fish

• < kabelový svazek, mávačky, renovace stěračů, čalounění dveří
• Zajíždění brezela a léčení dětských nemocí >

Pomalu ale jistě se brezel dostává do běžného provozu. Jde tedy o poslední příspěvek z oprav, další budou už jen s vychytávání chyb a běžného provozu, doufám.

Při skládání podvozku jsem opomněl na instalaci dorazů přední nápravy. Nechtěl sem, aby se dorazy opíraly během prací o nápravnici a by se tak během delší odstávky nepoškodily. V mezičase jsem si pořídil tyto dorazy v NOS provedení.

Sundat kolo, podepřít buben podpěrou a spustit hever. Pak je možné doraz bez problémů nasadit.

Ještě se vrátím ke stupačkám, resp. k držákům okrasné lišty. Držáky jsem měl originál, ale pár mi jich chybělo. Proto jsem si vyrobil repliky. Originál na fotce zcela vpravo.

Poté, co jsem brezela dokončil po technické stránce, nastalo kolečko přihlašování. Popravdě, dostal jsem docela zabrat, ale nakonec se podařilo. Hned v počátku jsem zavrhl přihlášení na veteránské čísla. Na veteránských číslech se prohání kdejaká replika nebo vůz bez řádné dokumentace. Od Švéda jsem měl originální švédské papíry a tak registrace na běžné značky byla jasná. Poněkud jiného názoru byly všechny ostatní úřady a od mého záměru mne všichni zrazovali a jako jedinou cestu navrhovali zelené, veteránské doklady. To byl jeden z hlavních motorů abych nepolevil a bílé značky si přeci jen prosadil.

Napřed jsem si u veteránského klubu domluvil testaci na odpuštění ekologického poplatku. Testace se následně na pověřeném úřadě, kde řeší historické a sportovní vozy, smění za lejstro kde je již výslovně uvedeno odpuštění ekologického poplatku. Toto lejstro je pak možné předložit úředníkovi na Dopravním inspektorátu a ekologický poplatek bude odpuštěn. Testace vychází na 3.000CZK, ekologický poplatek je 10.000CZK, je tu tedy nemalá úspora. Navíc velice rád podpořím veteránský klub na úkor státního úřadu který si celou mašinérii ohledně ekologického poplatků doslova vycucal z prstu jen nástroj pro získání fin. prostředků do státního rozpčtu.

Dále bylo třeba sjednat povinné ručení. Buď se s rokem výroby vejdete mezi veterány hned, nebo si necháte vystavit veteránským klubem další testaci pro pojištovnu. Já jsem se se svým vozem dostal pod 300Kč/rok.

Povzbuzen předchozími úspěchy jsem se vydal na STK pro získání dovozové technické, dovozových emisí a evidenční kontroly. Zde padla kosa na kámen. Brezela si chvilku prohlížel technik, koukal do papírů a následně jen suše oznámil, že s tím nechce mít nic společného a že to musí rozhodnout vedoucí STK. Ten pak dlouze vůz obcházel, také koukal do švédských papírů a čas od času prohodil: "To je problém, to je problém". Nakonec mne do "problému" zasvětil . Švédské doklady obsahují krom údaje o majiteli už jen název vozu, hmotnost a pár tech. detailů. To je pro českou legislativu nedostačující a je nutné dohledat ostatní zákonem žádané informace. Bohužel tyto informace může STK přijmout pouze od importéra, tedy Volkswagen AG, nebo od Dekry. Dalším problémem byly technické parametry vozu. Některé předpisy jsou u nás retrospektivní a tak je nutné vůz vybavit nezbytnými doplňky. Nato mi byla znovu zopakována možnost veteránských dokladů, kde všechny tyto problémy netřeba řešit.

Po zvážení všech možností jsem se rozhodl pro cestu bílých čísel a komunikaci s Dekrou. Dovezl jsem vůz na linku, zde si jej technici podrobně prohlédli, nafotili a bylo mi oznámeno, že si problém musí nastudovat a že se mi v krátké době ozvou. Za pár dní jsem měl telefon s tím, že pro získání TK budu muset vůz vybavit následujícím:

- Vnější zpětné zrcátko

- Deaktivovat mávačky a nahradit jej blinkry s EU homologací + osadit kontrolku blinkrů

- Deaktivovat centrální brzdové světlo schované v nosu spolu s osvětlením zadní SPZ a nahradit je dvěma reflektory s EU homologací

- Osadit mlhové světlo s kontrolkou.

Po splnění všech požadavků jsem znovu navštívil Dekru kde byly změřeny emise. V databázi měl ale jen moderní VW motory,  nejstarší z nich byl 34PS z roku 60. Nevadí, i tak se má 25PS do limitu vešla. Následovala technická a evidenční kontrola. Na základě toho jsem obdržel protokoly kde k mé radosti nebyly shledány žádné závady. Chybějící údaje pro vystavení osvědčení o registraci jsem hravě vysypal z dílenské příručky z roku 1951 a z provozní příručky.  

Nyní jsem měl již dostatek dokumentů abych se dostavil na dopravní inspektorát a zažádal o vydání osvědčení o registraci a RZ.

Proběhlo několik peripetií a za nějaký čas to probublalo až k vydání požadovaných dokumentů a přidělení registračních značek.

Nyní se ještě znovu stavím na veteránském klubu pro dořešení FIVA testace a celý příběh legalizace švédského brezela v ČR je u konce.

V mezičase jsem nezahálel a domluvil se s kamarádem na nezbytném vychytávání much na letišti v Milovicích. Je to jedno z mála míst, kde se bez RZ mohu beztrestně pohybovat. Tamní dráha mám něco přes dva kilometry, nikde žádný provoz a tak je to ideální prostředí pro osvojení řazení s nesynchronizovanou skříní, seřízení brzd, karburace a dalších provozních záležitostí.

A na závěr jedno veselé video z první rozjížďky. Nervozita panovala na obou stranách, ale nakonec se podařilo i ten čtvrtý rychlostní stupeň zařadit.

Co říci závěrem ? Snad jen Douglasovské: Sbohem a díky za všechny ryby. Byla to zajímavá práce která mne mnohému naučila a posunula mne zas o krok kupředu co se týče technologií. Jak se bude brezel chovat v provozu se ale teprve uvidí.

• < kabelový svazek, mávačky, renovace stěračů, čalounění dveří
• Zajíždění brezela a léčení dětských nemocí >