Lakování brouka 1948

Zveřejněno dne 23.05.2020

Dlouho jsem tu nic nenapsal, bude to pomalu rok od posledního příspěvku. Není to proto, že bych nic nedělal ale nějak po celodenním sezení u počítače není sil ještě večer otvírat notebook a něco sepisovat. Pokusím se to tedy nyní napravit.

Karosérii mám obroušenou, následně opět zrezlou a znovu obroušenou a zakonzervovanou odrezovačem s taninem. Ten jsem nechal patřičně uzrát a následně jsem vše napustil Pragokorem Seal Fe, viz Čištění laserem, broušení karosérie, tanátování a konzervace. Po důkladném vyzrání je možné pokračovat v práci. Rovnou jsem zavrhl oloupání brezela na fabrický šedý lak, odstín L21 pearl grau. Jednak je ho tam velice málo a pak je velice mizerně provedený. Velice často je stříkaný jen na holý plech a ve velmi slabé vrstvě. Navíc je velice náchylný na jakékoliv rozpouštědla a tak lak nad ním lze dát dolů jen mechanicky. Výsledkem tedy bude částečně původní odstín v interiéru. Vnější část bude v modrošedé barvě na kterou jsem narazil a která se mi docela líbí.

Také bych předem rád uvedl, že  často až během práce postupně přicházím na nové a funkční postupy a teprve jak auto roste a vypadá, rozhoduji se o dalších krocích. Většině se to asi nebude líbit ale to je mi poměrně jedno. Nestavím auto pro vás ale pro sebe a kladu důraz na původní díly, proto jsem také použil původní blatníky, dveře a další části karosérie i za cenu, že jsou ve zbědovaném stavu, pobité od nešetrných oprav. Ale jsou to původní díly a je mým cílem je zachovat. 

Na tento detail jsem při klempířině opomněl. Jde o výztuhu která moc užitků nemá ale je to poznávací znamení brouků z roku 48, tak tam musí být.

Vzít kus plechu a klepat a klepat. Je to z 2mm silného materiálu, tak to šlo trochu ztuha. 

Trochu krve a násilí ale podařilo se.

Podběh v červené základové barvě. Nakonec jsem na celé auto spotřeboval 2kg základové barvy. Většina tedy odtekla při broušení do kanálku, ale to předbíhám.

Zde jedna geniální vychytávka na kterou jsem při práci přišel.Hodí se sice jen na jednovrstvé laky ale použiji ji podvozek. Ošetřený plech fouknu lehce základem. Je zde vidět hrubý povrch, který má na svědomí pasivovaná koroze pod ním. Stačí barvu lehce obrousit a rez vyleze pěkně ven. Viz detaily dále.

Postupně takto poleju další části karosérie.

I mistr se někdy utne. Při povolování šroubů jsme použili pěkné "sajrajtum" které krapet vyteklo a  vydrželo všechny následné procedury. A nyní vylezlo v podobě mastných ok. Tak obrousit a znovu a lépe.

Pohled na plech nad převodovkou.

A nyní začíná ta veselá práce. Brousit, brousit a zase brousit. Nejsem zastáncem vozů které jsou jak od zedníka nahozené tlustou vrstvou laků a kitů. Mám rád, když karosérie, byť opravovaná, pěkně kovově zvoní. Proto jsem se vydal cestou podbrušování a barvou jen zalévám ty největší krátery po opravách. Pomačkaný nebo křivý plech mi nevadí. Je to znamení doby a těžké služby, kterou brezel prožil jak v Německu, tak zejména pak v bývalé Jugoslávii.

Krom červené základovky jsem používal na několika místech i červený tmel.

Např zde. Vypadá to hrozivě ale většina šla zase hned dolů.

Po obroušení a oplachu vodou.

Jak jsem psal výše. Po obroušení ostrůvky koroze vylezou na světlo a povrch je krásně hladký.

Detail na tmelené části.

Ještě detail prahu a koroze která se pěkně dere ven. Líbí se mi to, zkusím to použít jak na nárazníky, tak na podvozek.

Ne vždy se daří, zásek číslo dvě. Nechal jsem si namíchal L21 od Glasuritu a slabě nalil jednu vrstvu. Bohužel odstín je zcela mimo, navíc při zasychání se černý pigment dere na povrch a než lak zavadne, změní zase trochu svůj odstín. Možný by pomohlo kdybych ho poléval hustší ale já zase nechci silnou vrstvu laku. Nic, tento pokus se opravdu nepovedl a musí jít vše dolů.

Zde pokus sedání pigmentů v laku. Červený klesá ke dnu, černý se dere na povrch. Takto vypadá kelímek s Glasurit L21 Pearl Grau po 24 hodinách. Míchal jsem mnoho desítek vzorků a nerovnoměrného sedání jsem se nikdy zcela nezbavil. Postupně jsem se s tím ale naučil žít. A protože často lak následně brousím, tak jsem začal míchat o kapku tmavší lak který po strhnutí vrchní vrstvičky se dostane na požadovaný odstín.

Jdeme vařit ten správný recept na L21 Pearl grau. Dole uprostřed v malé plechovce je to, co Glasurit nyní míchá jako L21, V pravo pak odstín který jsem si nechal namíchat dle původního dílu. Foto trochu zkresluje ale rozdíl je více než patrný. Bohužel ani namíchaný odstín podle vzorku není ten správný, Lak díky svému stáří a vyšisování má kapku jiné tóny. Proto jsem si nakoupil pigmenty ze kterých je L21 složený (viz vrchní řada plechovek) a začal zkoušet.

Výchozí stav. Na vzorku není stržena vrchní vrstva a tak je o něco tmavší ale alespoň je to názornější. Odstíny se zkrátka i  v dnešní době špatně fotí.

 Testovací kapičky které jsem začal používat při míchání. 

Po nějaké době jsem se dostal na tuto barevnost. Není to dobré, není to zlé. 

Zde finální mix. Do upravené barvy na míru jsem přidával tyto pigmenty. Značím si to na víčko pro případné domíchávání. Poměr mám jen v hlavě a upravuji ho vždy podle potřeby.

Napoleon. Zatím jen polito, bez broušení.

Podběhy. Původně jsem je chtěl nechat holé a rezaté. Během prací jsem ale dospěl k závěru, že bude také třeba projít technickou kontrolou a tak někde by mělo být znát, že jde o opravované auto. Zvolil jsem tedy vnitřky blatníků a podběhy které nejsou tolik na očích a ty jsou ve finále v celistvém laku. Možná mi to ještě nedá a trochu to probrousím, má to ale zatím čas. Bodování a svařování je pěkně čitelné, jsem spokojen.

Přední čtvrtpanel na pravé straně byl dost nabořený a porovnaný kladivem a plamenem.

Motorový prostor. Zde nevím proč, ale někdo si tu hrál s autogenem a několik malých dírek zavařil tak, že část laku spálil. Zde je to prostor kde se se základovou barvou opravdu šetřilo a tak je tam spíš jen slupička šedé barvy. 

Základ tedy dodáme kde se ho nedostává a zabroušením srovnáme drobné vady při vaření.

Dveře řidiče byly také dost poškozené. Byly vyspravené dřevem ze sudu aby vůbec měli nějaký tvar.

I když se klempířka snažila co to šlo, muselo se řezat opravdu vysoko.  Zbytek dveří pak potahat. Měnit ale celý vnější plášť jsem opravdu nechtěl.

Detail po zaschnutí. Původně jsem to chtěl takto nechat, celulitida by mi zas tak u dámy v letech nevadila, ale ten přechod na nový plech je moc znát.

Po nějakém to broušení, lakování a zase broušení. Zakroužkované místa jsou chyby které nebudu opravovat hledáním nějaké roviny, ale jen je dobrousím nějakého rozumného tvaru.

Motorový prostor před broušením a sjednocováním odstínů.

Jaká je nejhorší práce při opravě brouka ? Ano, jsou to blatníky. Myslíte si, že máte již většinu hotovou a pak si vzpomenete na tyto čtyři neforemné kusy plechu co se vám válejí v rohu na dílně, vždy v nejhorším stavu. Jsou těžké a velké že se nikam nevejdou. Také jsou kulaté a nejdou pořádně o nic opřít. Ve finále je s nimi drbání skoro jako s celou karosérií. Blatníky jsem měl původní, pouze někdo do nich zaklepal drát místo lemu. Zde po obroušení, tanátování a ve vrstvě Pragokoru.

Zadní blatník po zaschnutí.

Blatníky jsem nasadil ale protože tam moc barvy nezůstalo, nebylo to ono. Bude třeba barvu někde doplnit.

Kolik na brezela padlo lepící pásky ani nepočítám.

První nástřel kde by asi tak mohla barva být.

Nějaké to broušení blatníku který je ve stavu jako boky staré ženy. Beru to jako známku krásy, lehce poupravím a pokračuji dále.

Druhý pokus. O něco lepší, té červené je na autě již poměrně hodně, bude třeba ji trochu ubrat.

Celulitida ve své plné kráse.

Opět značky kam je třeba upřít pozornost.

Chrhlanec zavařený na jedné straně poté, co do zaklepaného drátu zase někdo vletěl a blatník počechral. Nechám ho bez laku a přiznaný.

Broušení a ošetřování rámů oken. Pěkně se tam drží voda. Budu muset vykoumat jestli tam nemá být odtoková díra Ale asi ne, to by zase voda tekla do kufru.

Aby bylo možné sklo pořádně osadit, nalakuji a ošetřím prostor pod gumou. Zde to nikdo neuvidí.

Tak třeba takto. Ještě vytmelit krátery koroze aby se tam nedržela voda a aby těsnění pěkně sedlo.

To samé u zadních oken.

A ještě ošetřit sloupek kde se vařil kaslík pro mávačky. Ten, kdo zavařoval mávačky byl velice pečlivý, dal si tu práci, že vypreparoval i vnitřek sloupku a tak bylo nutné vevařit nové čelo a střeva sloupku.

Dnes jsem ještě ošetřil prostor pod zadníma lampama. Plech je tam víc než papírový. Krátery po korozi opět vytmelím aby se guma dobře seděla.

Tak to je zatím vše. Pokračování příště.