Stadion S11 - 1958

Vše začalo velice nenápadně a to na vánoce 2015 kdy můj syn objevil pod stromečkem motor ze Stadion S11. Čistě jen jako hračku na takové to domácí rozebrání. Když už byl motor, chtělo to sehnat i nějaký rám, do kterého by se dal motor vložit. Hned v roce 2016 následovala rozborka motoru a pak došel elán a celý projekt zvadl. Bylo jednoduše plno jiné práce a tak na tento projekt nezbýval čas. Letos, tedy v roce 2022 jsem s hrůzou zjistil, že synovi je již 15 a že by to tedy skutečně chtělo Stadiona dodělat a dostát svým slibům. Tento blog bude velice krátký, vlastně to je jen taková foto reportáž z renovace. Rozhodně se necítím na to nějak blíže popisovat detailně postupy,je to náš první stadion a chyb tam určitě bude plno.  Cílem tedy bylo udělat motor a zachovat na stadionu co nejvíce původních prvků tak, jak to dělám na Volkswagenech. Tak se pohodlně usaďte, začínáme.

Motor pod vánočním stromečkem

Výrobní číslo 16284. Bohužel nedokáži identifikovat blíže rok a měsíc.  

Pohled na zapalování. Osvětlovcí cívka má dva vývody pro přední a zadní světlo.

Čistota půl zdraví, zde delegováno na syna.

Rozebraná spojka. Půjde zpět. pouze se zabrousí a osadí nové lamely.

Lapování karteru. Dle velikosti rukavic to bude také synova práce. :)

Vyčištěno, zabroušeno. Připraveno na skládání. 

Skládání převodovky.

Osazena řadící vidlička

Repasovaná klika. Zde jsou dlouho váhal jak na to. Koupit čínskou repliku nebo opravit ? A když opravit, jak nalisovat kliku tak aby klika neházela ? Nakonec padla varianta zachránit původní díl. Kliku mi nakonec opravila moto dílna. Byl to zbabělý ústupek si vše dělat sám ale protože tyto motory nedělám, byly by to týdny vývoje přípravků  a čas letí čím dál rychleji...

Osazování kliky na lisu. Aby se mi nezkroutila, vypodložil jsem si půlměsíce kolíčkem.

Klika tam kde má být a ostatní hřídele také.

Druhá polovina karteru.

Připraven na slepení karteru. Zde mi pomáhá můj dvorní pomocník Čuřil, ehm Curil K2

K zaklapnutí karteru je opět potřeba dílenského lisu.

Po dvouleté pauze pokračování. Lis přijde na řadu i při montáži spojkového koše. Osazen vybroušený válec a píst. Hlava je jen vyčištěna.

Podkládám vším co nacházím v dosahu. Přijde mi, že pro osazení a zajištění závlaček spojkového koše je zapotřebí asi tak sedmi rukou. Nakonec to ale zvládám jen se dvěma. :)

Karburátor vajíčko. Vždy mne fascinuje, jak se dají vyrobit věci jednoduše.

Po otevřeni vajíčka zjišťuji, že v něm vlastně krom plováku nic není. Tedy jen vyčistit a složit zpět.

Asi tak zde mne to začíná opravdu bavit. Skládám jeden díl za druhým a začíná to růst. Nejlepší na tom je, že často ani nevím, k čemu daná součástka slouží. Na motorce jsem nikdy nejezdil, natož na mopedu a tak se nechávám vést jen svou intuicí. Až později jsem zjistil, že tato páčka je vlastně  nožní brzda na zadní kolo.

Připraveno na osazení víka spojky.

Motor hotov, kde to šlo, použil jsem původní šrouby, kde to nešlo, vyrobil jsem repliky.

Zde stadion do kterého motor osadím. Jde o rok 1958, většina v původním laku. Pouze přední část kolem vidlice někdo přestříkal.  Vidlice má být s gumovými silentbloky, tzv. vidlice smrti. Je již ale fabrikou vyměněna za modernější. Proto je vidlice v šedé barvě. Než se naskytne stará vidlice v původním laku, nebude ostuda s ní jezdit.

Baví mne tyto kutilské detaily.

Číslo rámu je u držáku motoru na levé straně. Stojánek ještě jen na jedné straně.

Štítek pod řidítky. Chlupy zřejmě z hadru, když jsem rám otíral.

Chrom se trochu loupe ale to nevadí. Trocha odrezovače a konzervace a nadělá to ještě dost parády.

Zámeček aby si stadiona někdo nevypůjčil.

Detail napínání řetězu.

Zadní kolo dole.

Detail vedení kabelů a bowdenů.

V předním světlometu nacházím opředené kabely. Jen ty koncovku jsou moderní.

Sundávání vidlice.

Zůstává holý rám

Odstraňuji nepůvodní barvu kam to jenom jde.

Světlá vlevo je původní, tmavá je dostřik. Novější lak nechávám jako svědectví doby.

Rovnání řídítek. Jsou kapku šejdrem.

Dráty a hliníkové ráfky. Po zvážení nechávám jak je. Dráty odrbány kartáčem a natřeny odrezovačem. Ráfek jsem očistil kyselinou. Chce ro pracovat rychle a poté důkladně opláchnout. Během několika sekund kyselina rozpustí zoxidovaný povrch. Bez zkušeností tento postup nedoporučuji. Riziko, že si rozpustíte celý ráfek není zrovna malé.

Rozdíl mezi očištěným a původním ráfkem. Dráty jsou pak natřeny odrezovačem s Taninem. 

Stojánek už někdo opravoval mosazí. Ta to ale nemá šanci udržet. 

Zavařeno a připraveno na lakování.

Rozeta nemá výměnné ložisko, domeček je snýtovaný. Asi se nečekalo, že bude někdo ložisko měnit.

Ložisko vyměněno a opět zanýtováno.

Pomalu to roste. Barva kolem stojánku nakonec nevypadá tak zle jak se na první pohled zdálo. Chtělo to jen kapánek více žluté.

Detaily. Ostrůvky koroze jsou zabroušeny, následně ošetřeny odrezovačem s taninem a napuštěny Pragokorem Seal Fe.

Oprava sedla. Někdo ho opravdu nehezkým způsobem dojezdil až do smrti. Muselo to asi hodně bolet, když to prasklo. :)

Bude zde hodně práce.

Poněkud opotřebovaná hřídel na které je navlečena pružina.

Sedlo po opravě, Uložení je dovařené a zabroušené, povrch prostružený na novou kyvnou hřídel. 

Tento detail napojení zapalovacího kabelu mi vzal celý den kdy jsem se snažil motor neúspěšně nastartovat. Jiskra se na svíčce objevila ale jen někdy. Už jsem chtěl měnit cívku za novou a pak mi to došlo. spoj se sice nedotýká karteru ale aby tady přeskočila jiskra místo na svíčce, to stačí. Provedl jsem zkrácení kabelu a omotal bužírkou a najednou motor naskočil. 

Stadion hotov, po sedmi letech. Ha ha ha. Provedena testovací jízda od garáže k brance a zpět. Práce na něm bude ale už to bude jen takové hraní.