Oprava mechanismu zavírání dveří, oprava stahování oken

Oprava mechanismu zavírání dveří, oprava stahování oken

: Zveřejněno dne 11.10.2020

Asi není zdlouhavější a méně viditelná práce jako je oprava dveří. Zasekal jsem se na ni cca měsíc a trávil v dílně každý víkend. Je to ale věc kterou se oplatí mít v pořádku. Jakékoliv pochybení nebo zanedbání je při každém otevření dveří hned cítit a žralo by mne, kdyby nefungovalo vše jak má. Zde jsem měl poměrně velkou výhodu při rozhodování v tom, že dveře byly naprosto dobité, vše v žalostném stavu a muselo se opravit vše od základu jinak by to ani nešlo složit. Okna přivázaná drátem, podepřené dřevem z jakéhosi soudku, to samé zámky, kliky, kolejnice.

Původní stav, vše jak šavle.

Držák pružiny přidělaný vázacím drátem. Co je zajímavé, že levé a pravé dveře mají krapet jiné provedení zámků. Poznávacím znamením je šedá barva na táhlu dveří na starším, a černá na modernějším provedení. Liší se i mechanismus zámku. Protože dveře jsou původní, troufám si tvrdit že to takhle již vyšlo z fabriky.

To samé jsou mechanismy stahování oken. Vlevo stahovačka od spol. Keiper, napravo jen s VW číslem, zřejmě od spol. Atlas.

Opět důmyslné zafixování v podobě vázacího drátu. Panty nahrazeny šroubem, vše vyglajdané a s vůlí, za kterou by se nemusel stydět kdejaký zemědělec.

Zámky bude třeba rozlisovat a opravit, Některé části tam chybí zcela a ty se budou muset vyrobit znovu.

Jiné jsou zase již za hranou použitelnosti, viz tato hřídelka západky zámku.

Detail rozklepání podpěr na zadní straně zámku. Musel jsem je odbrousit abych zámky rozebral a protože díly jen opravím a použiji znova, tento detail zůstane tak již jen na fotkách.

Západka zámku již s vystruženým uložením a s novými hřídelkami. Konce na vnější části jsou rozlisované aby držely v podpěrách.

Pár dílů které bylo třeba vyrobit znovu.

Nové pružiny. Nejdříve jsem je chtěl nechat vyrobit ale nakonec jsem našel použitelné pružiny u Sodemanna. Sice pekelně drahé ale byly skladem a dorazili do tří dnů. Když to vezmu kolem a kolem, bylo to nakonec i levnější než zadávat malosériovou výrobu a pak je složitě prodávat roky na TheSamba.com.

Další, co bylo třeba vyřešit, byly pružiny které aretují zámek v otevřeném nebo zavřeném stavu. Na jedné straně chyběla pružina úplně, na druhé byl jazýček prošoupaný. Dlouho jsem si nevěděl rady, jak na to. Pak jsem si vzpomněl, že můj známý nedávno řešil podobný úkol. Jeden telefonát, trochu štěstí a za dva dny jsem měl již odřezky z oceli která se dá ohýbat a po zakalení se z ní stane ta správná pružina.

A kalíme. Byl jsem upozorněn že kalení je věda a je třeba dodržet teploty a čas. "Co mne budou povídat", říkal jsem si. Na to nemůže být nic těžkého. Ohřál jsem na hořáku pružinu do červena a hodil ji do olejové lázně. Teprve poté jsem musel dát zapravdu zkušenějším. Buď se nestalo nic a plech byl spíš měkčí než na začátku, nebo naopak byl moc překalený. Sice krásně zvonil ale již při slabším ohybu praskal. Zkazil jsem mnoho vzorků než jsem podle oka a odpočítávání vyladil použitelný postup.

PS: Na svěráku je ještě jeden typ pružiny (ta horní). Tu jsem dělal jen podle obrázku a aretuje mechanismus na straně vnitřní kličky.

Detail původního perka podle kterého jsem dělal repliky. Bylo částečně probroušené ale nebylo skrz. Protože jsem lakota, rozhodl jsem se pérko zachránit.

Stačil dobře mířený bod COčkem a pružinka může přijít zpět na své místo.

Nový držák pružiny uchycený v kulise zámku.

Komplet osazený a poskládaný zámek. Nové díly jsem černil aby tak nesvítily. Repliková pružiny která dosedá na kulisu zámku je již také na svém místě. Kolikrát mi již poskládaný zámek vystřelil a díly se rozlétly po celé dílně než jsem vše zafixoval a přibodoval.

Opravené zámky dveří. Povrch je zakonzervován odrezovačem s taninem a následně napuštěno Pragokorem.

Mechanizmus ovládání zámků. Dole vidět pružinka který pomáhá při aretaci v jednotlivých polohách. Není to sice vůbec vidět ale zámky mají naprosto přesný chod, bez vůlí, je to paráda.

Jdeme na opravu mechanismu stahování oken. Kolejnice, ve kterém je přes gumu osazené okno, bývá skoro vždycky po smrti. Ani zde to nebyla výjimka. Bohužel bylo po smrti již dlouho a tak stačil uhnít i spodní plech a pojezdy.

Zde detail pojezdu. Pružina pryč a zbytek v žalostném stavu.

Vyrobil jsem si tedy z radeka rádiusový nůž a začal vyrábět repliky.

Zde již hotovo. Nahoře replika, dole originál. Trn pojezdu musí být delší aby se mohl konec roznýtovat.

Nyní přišla řada na podložky. Nakreslit v CADu a nechat vypálit laserem by bylo tak snadné. Ale protože nemám laser na pálení, chci být samostatný ale hlavně, potřebuji podložky v sobotu dopoledne, padla stará osvědčená metoda. Rozstříhal jsem kus plechu co mi zbyl na dílně a vytočil z nich nové podložky.

Protože podložky mají zahnuté kraje aby z nich nevyklouzla pružinka, musel jsem si vyrobit jednoduchý přípravek. Zde již nasekané nové podložky. Zcela vpravo pak jeden originál.

A protože byla zase soboto odpoledne a nechtěl jsem pracně vyrobené díly někam vozit, pustil jsem se do takového malého domácího černění. Zkrátka být samostatný.

A takto to dopadlo. Černé jak bota. Jsem spokojen. Zde již nastříkáno konzervačním olejem.

Nyní nastal čas celý mechanismus ovládání oken rozebrat do prvočinitelů a následně vše pokroucené srovnat a poničené opravit.

Vše je třeba si popsat. Za povšimnutí stojí detaily kloubů. Jsou to ocelové trubičky s osazením. Nebude problém vytvořit repliky.

A zde již točím repliky fixování kloubů.

Zvláštní držák skla Atlas. Je přes něj nabodován plech. Sice podivných tvarů ale vypadá jako originál. Pod plechem je jeden kloub takže musí plech dolů. Celý držák je tvaru banánu, tak alespoň se mi bude vše lépe rovnat.

Kepier má tento držák o něco masivnější a z jednoho kusu.

Naprasklá podpěra držáku skla. Takovýchto skrytých vad jsem nacházel na každém kroku.

A zavařeno.

Zuby na kolech byly v pořádku, očesané byly ale ty na půlměsíci, Navíc jeden půlměsíc byl prasklý na dva kusy.

Zde je vidět že ozubení půlměsíců je pro Atlas a Keiper odlišné.

Zde již zakoupené kalené repliky půlměsíců od Virtanena. Zatímco replika Kepier byla rozměrově stejná (není moc vidět ale je úplně vespod). U Atlasu jsem měl trochu jiné provedení a neseděla mi rozteč nýtů, viz spodní půlměsíc.

Rozteč sice nesedí ale zuby jsou správné a mají správný poloměr. Navíc díry na originál držáku zřejmě ještě vrtali váleční muklové a tak zuby nejsou pořádně v záběru. To byl asi jeden z důvodů proč se zuby tak očesaly.Protože bych musel tak jako tak vrtat do držáků rozhodl jsem se nový měsíc použít. Jen díry jsem schválně z piety nezavařil a zachoval je jako svědectví doby.

Pod lisem bylo třeba srovnat svislý držák do správných tvarů. Osvědčil se mi na to dílenský lis. Uložení kloubů je řešeno jen pomocí prosazeného plechu který se časem vymačkal a kloub měl velké vůle. Stačilo znovu protlačit trn správných rozměrů a vůle byly opět minimální.

Uložení velkého ozubeného kola bylo také dosti žalostné. Dlouze jsem se tím trápil jak nejlépe opravit. Zavaření rohů a obrobení se mi neosvědčilo. V detailech to zkrátka není hezké.

Nakonec jsem tedy jen zapiloval do roviny a zavařil vlasové praskliny v rozích. Rozměr doženu na hřídeli.

Zde malé kola s osazením.

Koupil jsem nadmírové repliky malých kol ale bohužel ne všechny rozměry jsou nadmírové. Uložení na domeček bylo nepoužitelné. Také zuby se mi moc nelíbily a tak jsem se rozhodl že zachráním původní malá kola.

Vypadá to nevábně ale byla to jediná možnost jak na takto malém dílu přidat materiálu a navíc na tak malé plošce. Když jsem byl v tom, tak jsem navařil i něco materiálu na rovné strany oválu pro osazení velkého ozubeného kola.

Není to žádná hitparáda ale drží to naprosto přesně. Když to ještě pořádně utáhnu nýtem aby to nemělo axiální vůli jako původní kolo, věřím že to nějaký čas vydrží.