logotype

broušení a lakování karosérie - nářadí



Broušení karosérie jsem dělal souběžně s klempířinou a větší část již byla uveřejněná dříve. Proto to vezmu jen tak vánočně, letem, světem.

Moji pomocníci v podobě mikro nářadí. Velkou část práce zastala malá úhlová bruska s lamelovým kotoučkem. Na své si ale přišla i mikro pásová bruska která krásně kopíruje rádius plechu a dohladí hrany po lamelovém kotoučku, případně vybrousí ta místa, kam se s kotoučkem nedostanete. A samozřejmě nemůžu zapomenout na malý dremel s bowdenem. Ten mi pomohl zejména při vybrušování ostrůvků hloubkové koroze. Napůl obroušeným kotoučkem pěkně vybrat jednu jamku po druhé. Trochu pakárna, zachránil ale nejeden plech, kde pevnost není nejdůležitější a kde by byla škoda řezat a ničit původní lak.

 

Někde byl plech propadlý, tam bylo třeba použít spotter a plech trochu potahat. Nešlo mi o získání dokonalé roviny, klidně ať je vidět, že je auto již opravované. Mnohdy to totiž ani jinak nešlo, předchozí oprava plamenem udělala své. Jediné co jsem nechtěl, je přiznat, kde přesně byl veden ten který svár.

Po vybroušené předního čílka. Svár byl vodorovně u spodní hrany otvorů pro držáky nárazníků.

Pohled z vnitřní strany. Zde je již trochu ošizeno, je zde velice špatný přístup a bruska se sem moc nevejde. Póry ve sváru doženu plničem.

Zabroušený svár pod zadní sedačkou. Na toto místo jsem docela pyšný. Sám už ani nevím, kde přesně šel svár mezi původním plechem a reparaturou.

 

Po obroušené karosérie začala příprava pod lak a vlastní oprava laku. Nechtěl jsem dělat celolak a nechtěl jsem naprosto bezchybný vysoce lesklý povrch jako když střelí. Auto je z roku 1950 a jak jsem již nastínil v článku o  Odstranění starého laku,lak byl plný stékanců, nedostříknutých míst a ani o nečistoty a prach nebylo v laku nouze. Šel jsem tedy do stylu lokálních oprav s tím, že se nebudu za každou cenu snažit dostat plochu do roviny a klidně nějakou tu opravu přiznám.Je mi tento styl milejší, než vrstvy laku nebo tmelu pod kterým se zcela ztrácí tvar původního plechu, jeho drobné vady a prohlubně od bodovacích kleští. Tmel jsem si tedy až na výjimky zakázal a doháněl vše jen vrstvou základové barvy a plniče.

Pro potřeby těch nejmenších oprav jsem si pořídil Airbrush pistoli s 0.5mm tryskou. Při plném otevření trysky má plamen barvy cca 1cm

 

Na větší opravy jsem pak používal stříkací pistoli SATA minijet s tryskou 0.8mm. S tou jsem zvládl cca 90% vozu. Na větší vrstvy nebo na větší plochy pak přišla ke slovu SATA 2000 s tryskou 1.4. Tedy pistole klasické velikosti. Na soustruhu jsem si vytočil adaptér na mini PPS kelímky a tak střídání pistolí bylo velice pohodlné. Z PPS kelímku se dá odčerpat vzduch a tak je možné lakovat i hlavou vzhůru a např. lakování spodních plechů prahů je v tomto případě naprostá hračka.

Ještě pohled na trysky pistolí. Vlevo SATA 2000, vpravo Minijet. Je opravdu mini a dá se s ní nanášet pěkná tenká vrstva laku. Při uškrcení na minimum má plamen průměr cca 4cm a tak je ideální na bodové opravy.

Trochu to bude vypadat jako reklama na SATA, ale tato značka mne opravdu baví. Zde plnotlaká pistole na dutiny.

S úspěchem jsem ji použil na nanesení základové barvy do vnitřku prahů, do napoleóna a na vnitřní strany podběhů. Zkrátka do všech míst, kam se nedá s klasickou lakovací pistolí dostat. Při aplikaci vznikne hustá mlha z barvy, které si postupně sedna a dostane se tak opravdu všude.


Pro dnešek vše, pokračování příště.

 



Add comment


Security code
Refresh