logotype

nobody's perfect - oprava spojky



Nikdo není dokonalý a na každém voze se najde mnoho chyb. Bylo by bláhové se spoléhat, že  se problémy mé dílně vyhnou obloukem.

Začal mi téct olej mezi motorem a převodovkou a spojka rozklepala zadek brezela při každém rozjíždění. Vadilo mi to tak dlouho, až jsem se zdravě naštval a jednoho večera šel motor z auta ven.

 

Zde se musím nejdříve pochválit, neb to jsou věci, které za mne nikdo neudělá. V tomto článku Převodovka - skříň jsem popisoval přesazení gufera hřídele spojky a tato metoda funguje perfektně. Převodovka je okolo hřídele suchá jak troud. Olej tedy teče pod guferem setrvačníku. Žádné překvapení.

 

Jdem se podívat na kopající spojku. Jde o moji nedbalost. Sice jsem měřil obložení lamely mikrometrem ale zcela jsem opomněl na házivost. Zde byla celých 0.85mm. 

A zde již srovnáno na 0.10mm, limit na výměnu VW předepisovalo 0.5mm

 

Dalším problémem byl vlastní přítlačný talíř. Byť byl z industrie, tak házivost na kroužku byla 0.7mm. Kolik to kopalo na obvodu ani nechci domýšlet. Ne nadarmo Vw doporučovalo packové přítlačné talíře vždy před montáží seřídit. Po dlouhém boji jsem se dostal na krásných 0.01mm. Je to hodnota dost sporná, při každém sešlápnutí se packy vrátí trochu jinak, ale budeme tomu věřit. Výhoda přítlačného talíře typu sluníčko je nesporná. Zde jsou pouze tři packy a jakákoliv nepřesnost přenese sílu na zbylé dvě a spojka začne cukat. Ale zase to má své kouzlo které poznáte při sešlápnutí spojkového pedálu a ke starému autu to zkrátka patří.

Ještě jsem měl podezření, že mám nakřivo spojkové ložisko ale zde bylo vše v pořádku.

Když už jsem se v tom vrtal, vrátil jsem se ke kořenům a vrátil do auta grafitové ložisko. NOS jsem nesehnal a tak přišla na řadu oprava. Toto bylo vcelku pěkné, pouze bylo nesouměrně opotřebované, házelo cca 1.3mm.

A zde již po zabroušení. Boky jsou broušeny úmyslně a to proto, aby ložisko zabíralo středem a dorovnalo případné nepřesnosti. Další výhoda grafitového ložiska je, že je živé a přizpůsobí se spojce. Zkrátka se zajede tak jak je potřeba.

Ještě kontrola, jsme na 0.04mm.

 

Ještě pohled na ložisko po namontování. 

 

A opravené gufero a osazená spojka. To modré není vyhřátý přítlačný talíř, to je jen šlem z tanátování.

Po dvou letech se mi podařilo sehnat to správné K sání z roku 1950. Když už šel motor ven, přišla řada i na něj. Jde vlastně o KDF K potrubí které má na sobě hliníkovou šálu. 

Na první pohled vypadalo dobře. Předehřev jsem pročistil a kovové části sjednotil tanátováním.

Když jsem ale sání montoval, vykoukl na mne tento "bubák".

Předehřev byl v hliníkové šále zcela sežraný a držel jen silou vůle.

Co se dá dělat, trubičku tedy nastavíme....

A zavaříme.

 

 

Po srovnání geometrie jsem se chystal trubičku zalít stříbrem nebo mosazí. Bohužel tudy cesta nevede, ocel a hliník jsou tak odlišné materiály, že vařením ani pájením je nelze v garážových podmínkách spojit. Buď se daří vařit jeden materiál nebo druhý. I když jsem byl zprvu proti, nezbylo než vzít na pomoc chemii, resp tekutý kov a trubku do hliníku zalepit. Snížím průtok v potrubí na chem. kov by mohl vysokým teplotám odolat.

Detail po opravě předehřevu. Myslím že se docela podařilo. Všimněte si černé barvy na sání. Na TheSamba již delší dubu frčí šedá vypalovací barva na tomto typu sání. Zde je důkaz, že to není zcela správně.

Opravené sání již zpět na svém místě. Je to o poznání lepší než se starým sáním.

Projel jsem brezela dnes kolem komína a zatím jsem spokojen. Spojka je o poznání lepší, i když k dokonalosti moderní produkce má daleko. Ale drobné detaily, např. v podobě neznatelného snížení otáček motoru při sešlápnutí spojky dává tušit, že je osazeno to správné ložisko. :)



Add comment


Security code
Refresh