Převodovka - skříň
- Zveřejněno dne 09.03.2013
Dlouho jsem již nic nepsal. Není to proto, že bych nic nedělal, ale mám rozděláno víc věcí naráz a střídavě na nich sem tam něco udělám. Vždycky se na něčem zaseknu. Tu mi chybí výstružník, tu frézka nebo pouzdro. Tak si krátím čas prací na jiných částech brezela. Nyní jsem ale pokročil s prací na převodovce a tak plynule navážu.
Skříň převodovky byla v poněkud žalostném stavu. Zřejmě se utrhla packa přítlačného talíře a ta udělala v prostoru spojky takovouto paseku.
Naštěstí nejde o žádné důležité místa. Původně jsem chtěl skříň zavařit, ale nesehnal jsem nikoho, kdo by měl odvahu se pustit do vaření magnézia.
A protože jsem nechtěl riskovat zničení skříně, rozhodl jsem se použít chemický kov a průrazy zatmelit.
Po vytmelení. Chemický kov má sice trochu jiný odstín, ale jinak jsem s opravou spokojen. Až magnésium trochu zajde, nebude to tak patrné.
Dalším problémem bylo uchycení vypínací páky spojky. Páka byla mírně vydřená a pouzdra byla po smrti. Udělal jsem si tedy pouzdra bronzová a pokusil se je osadit. Je vidět, že krom průrazů to odnesl i nálitek, který vnitřní pouzdro drží. Je dost slabý. No snad to při lisování nepraskne.
No samozřejmě že praskne. Měl jsem udělat pouzdro suvně a zalepit ho. Co se dá dělat. Pouzdro a prasklinu jsem tedy dodatečně zalepil Loctitem....
...a očistil a zdrsnil nálitek
Tady si hraji na sochaře, opět chemický kov. Mám s ním dobré zkušenosti a tak věřím, že to podrží.
Po zabroušení to už zase vypadá bezpečně. Zbývá přestružit pouzdra a může se osadit páka spojky.
Dále z převodovky demontuji krom hřídelí i kolo zpátečky a všechny táhla.
Táhla jsou zajištěny kuličkou a pružinou. Při demontáži prvního táhla jsem jen zaslechl "cink" a kulička zmizla kdesi na druhé straně dílny. U dalších jsem si již dával pozor a chytal kuličky do hadru :)
Dále demontuji centrovací kolíčky abych mohl srovnat a očistit dosedací plochy skříně. Jen lehce je očistím lapovacím papírem.
Vylisuji ložiska diferenciálu.
Skříň sesadím na kolíčky zpět a zkontroluji dosedací plochu pro nos převodovky. Tento detail je častým zdrojem problémů a tak pro jistotu plochu srovnám.
Pro lapování jsem použil malý zaškrabávaný stolek.
Dobře jsem udělal, že jsem se do lapování pustil. Levá a pravá strana skříně na sebe ne zcela přesně pasují. Zjišťoval jsem proč a našel jsem odpověď na jedné špionážní fotce z fabriky. V rámci zjednodušení se tato plocha frézovala bez centrovacích kolíčků. Není tedy divu, že to nesedí. Vpravo dole patrné razítko výstupní kontroly.
Zalapováno. Jsem spokojen. Nyní to bude těsnit i bez tmelu.
Samozřejmě jsem nezapomněl zalapovat i nos převodovky.
Lapovaly se i dosedací plochy na pokličky poloos. Využil jsem stejného přípravku jako zde.
Hotovo, spokojenost.
Aby toho nebylo málo, na "mrkvi" jsem měl vydřenou drážku od gufera. Uvažoval jsem o opravě tvrdochromem ale přišlo mi to škoda, když povrch je blíže středu hřídele netknutý. Stačí přece posunout gufero.
Protože převodovka má osazeno gufero s límečkem, bylo nutné prohloubit zářez. A jak jinak, než originál dílenským přípravkem Paiseler.
Skříň se stáhne k sobě a vodící trn frézky krásně zapadne do otvoru pro gufero.
Odfrézoval jsem cca 1mm materiálu. Mělo by to stačit.
Zbývá ještě přepouzdřit táhlo řazení a práce na obalu převodovky budou hotovy. O tom ale až někdy příště.
RSS feed for comments to this post