Neúspěch je kořením života

Zveřejněno dne 14.02.2021

Ne vždy se daří, někdy by se dalo říci, že se věci přímo se**u. Ale i tyto neúspěchy patří k životu a tak se dnes s několika z nich s vámi podělím.

Začalo to docela nevině a to opravou toho, co jsem již mnohokrát dělal, uložení hokejky v nose převodovky. Modernější převodovky z magnézia jsou zde často dobité a mají zde osazená pouzdra ve kterých je hokejka uložena. Zde je ještě hliníková skříň bez pouzder a po oměření jsem musel uznat, že takto zdravý nos jsem ještě v rukou neměl. Přišlo mi tedy škoda vrtat takto pěkný díl kvůli pouzdrům.

A možná i proto,že zrovna můj díl vyráběl mukl nebo jiný neuměl a navrtal otvor pro hokejku dost excentricky, tak by se tam futra jednoduše stejně nevešla. Řekl jsem si tedy, že doženu požadovaných 0.2mm na průměru na hokejkce. Normálně bych hokejku stáhl na soustruhu, odvezl na tvrdochrom a následně nechal přebrousit. Práce na měsíc a starání kolem toho. Tu jsem si vzpomněl na školní léta, jak jsem si hrál chemickou sadou Merkur, a napadlo mne na hokejku nanést tenkou vrstvu mědi a tím dosáhnout požadovaného rozměru. 

Pohled na nos převodovky. I z této fotky je patrné, že otvor je vrtaný dost excentricky. Uvnitř pak končí na samé hraně stěny.

A zde již práce na pomědění v plné kráse. Skalice modrá, zdroj, měděná elektroda, aby se roztok nevyčerpal, a v té době ještě krásná a použitelná hokejka.

Konec hokejky jsem ještě zalil voskem abych nenanesl měď na uložení silentbloku. Jak marný to pokus. Vosk se v roztoku odfoukl a skalice se dostala pod něj.

Očištěná hokejka měla krásný to rozměr 14.93mm.

Hokejku a měděnou elektrodu vložím do roztoku modré skalice a nastavím malý proud. Ihned se na hokejce začne usazovat měď. Jsem nadšen. 

Mé nadšení ale nemá dlouhého trvání. Měď se drží jen někde. Jsou místa kde není ani náznak snahy aby se tu nějaká molekula usadila. A to jsem to omašťoval co to šlo. Možná byl materiál nasáklý olejem, kdo ví. 

Takto vypadala hokejka po cca 5 minutách lázně. Je vidět, že měď se usazuje v docela velké vrstvě ale není kompaktní a lze ji jednoduše setřít nebo seškrábnout. Ještě zde šlo projekt ukončit a hokejku zachránit. Byl jsem ale hnán chtíčem a neviděl to, co jsem nechtěl vidět. Myslel jsem si, že když nanesu silnější vrstvu, bude vše v pořádku. Vypnul jsem tedy proud a nechal skalici dělat co umí přes noc.

Ráno přišlo procitnutí do reality. Roztok světlý, hokejka černá a na dně obrovský chuchvalec čehosi.

Měď jsem sice vykouzlil ale jen v podobě sraženiny.

To nejlepší ale přišlo po očištění. Hokejka posetá krátery a na průměru zmizel skoro celý milimetr. Kdybych ji teď srovnal na soustruhu, byl bych bratru na -1.50mm.

Co se dá dělat, učený z nebe nespadl. Já pochopil, proč jsem na Gymplu propadal z chemie a jede se dál. Kupuji kulatinu a vyrábím novou hřídel hokejky. I v originále byla hřídel soustružená a konec litý a vařený. Tak zachráním alespoň něco.

Na hokejku dělám malý návarek do kterého vyvrtám kužel pro uchycení. Návarek se poté odbrousí a nebude se muset okolí vařit. Všimněte si KDF loga. Skříň z roku 48 je z vetší části stále signována KDF.

Oberu část hřídele. Vzniklý trn bude sloužit pro vedení v nové. Bohužel vyložení hokejky je velké a neměl jsem žádný vhodný dlouhý nůž, tak jsem to rýpal tímto vnitřním. Nic moc ale povedlo se.

Hřídel nasazena a ovařena.

A máme hotovo. Nahoře vzor pro kontrolu rozměrů a dole hokejka s nadmírovou hřídelí.

Nos jsem jen slabě protáhl výstružníkem abych srovnal ovalitu. Nakonec s nadmírovou hokejkou mám uložená krásný sametový chod. Hřídele je mi líto ale učený z nebe nespadl a já už vím, že do síranu měďnatého nebudu již nic máčet.

A když jsem v těch nezdarech, napráskám na sebe vše.Došel jsem po čase k závěru, že převodová skříň je zakletá a má mne co nejvíce potrápit. Docela se jí to daří, posuďte sami.

Dalším z úkolů bylo přepouzdření vypínací páky spojky. Už jsem to dělal na převodovce 1950 kde byl domeček vnitřního pouzdra prasklý. Věděl jsem tedy, že to je velice citlivé místo a musí se pracovat opravdu opatrně. Proto jsem udělal přesah pouzdra opravdu jen několik setin aby mi domek nepraskl. Měl jsem se na to vykašlat, udělat suvné uložení a použít chemii.

Domek jsem pěkně nahřál aby pouzdro šlo lépe nalisovat. Všimněte si té tenké stěny v horní části. 

No ano, máte pravdu. Jakmile jsem dolisoval do dvou třetin, domek zchladl a ozvala se rána. Krve by se ve mne nedořezal ale mé tušení bylo správné. Domek praskl a já zkazil další díl.

Zde to tedy nakonec nebylo nic složitého, vzal jsem svářečku ihned  zavařil prasklinu než se tam dostane nečistota.

Další nadělení na sebe nenechalo dlouho čekat. Udělal jsem si krásný přípravek do svěráku do které se celá hřídel usadí, chytne za ozubené kolo a povolí se velká matice. Tak jo, říkám si, není zde co zkazit. Jakmile ale sundám matici, Horní ložisko je tak volné, že vyklouzne a celá hřídel vypadne a rozdrtí mi poslední článek malíčku na levé ruce. Gumová rukavice se začne plnil krví a bolest k nesnesení. Pro dnešní den končím. První den nemohu bolestí spát a ruku pak doléčuji další dva týdny. 

Aby v té převodovce opravdu nebyl ukrytý nějaký čert. Hřídel jsem malíčkem zachránil, nic se jí po pádu nestalo, ale nastal další problém, jak je vidět na obrázku výše. Jak mi při pádu vypadly ze hřídele kolečka a přesuvník, tak došlo k jedná nepříjemné věci. Kolo třetího rychlostního stupně má uvnitř drážku pro mazání. Přesuvník je pak zajištěn ségrovkou aby netlačil právě na toto kolo v opačném směru. Co se ale má stát se stalo. Kolo popojelo právě na tuto ségrovku. Protože ségrovka byla z kulatého drátu a kolo mělo náběh, zajela pod kolo a zastavila se až v mazací drážce. Kole se zaseklo a nešlo ani tam ani zpět.

Dlouze jsem řešil jak z toho ven. Když půjdu silou, poškodím buď kolo, hřídel případně obojí. Jediné, kudy se dalo k ségrovce dostat bylo těmito otvory ve vtaru výšeče. Po celodenním úsilí se mi podařilo vybrousit malé trny tak, že šly do otvorů naklepnout tak, že ségrovku zmáčkly natolik, že jsem kolo sundal.

A kolo je zpět na svém místě. Pocit k nezaplacení. Řezat kolo nebo hřídel, to bych opravdu nechtěl. Nyní je možné ségrovku sejmout a vše důkladně rozebrat.

Tak to je pro dnešek vše. Pokud máte podobné historky kdy se díl nebo celé auto doslova vzpouzí k tomu aby bylo opraveno, podělte se o tom v komentářích pod článkem.