logotype

Sedačky vw brouk 1948



Po několika letech se mi podařilo dokompletovat a opravit sedačky. Bohužel z celé sady se zachoval původní pouze zadní opěrák Sice značně poškozený ale včetně původního potahu. Po 70 letech je potah již nepoužitelný ale pomůže mi v hledání vhodného materiálu.

Torzo původního opěráku. Zadní karton chybí  a je potažený koženkou. Pod ní se rýsuje původní látka a dává tušit, že jde opravu o původní díl z 48ky.

Opatrně jsem koženku sundal a pod ní je krásně patrný modrošedý manšestr.

Detail vzoru látky a krásná oprava pytlovinou.

Pohled ze zadní strany.

Pohled na pružiny. Je vidět že původně byly lakované černou barvou, stejně jako rám.

Pod potahem byla vrstva cupaniny.

Rám byl zlomený a ohnutý ale jinak mu nic zásadního nechybělo. 

Detail uchycení per k rámu sedačky. 

Již zavařený rám v celé své kráse. Svislá pera jsou ještě starého vzoru a po stranách jsou přichycena třemi dráty. Omluvte špatné foto, mám malou dílnu a nikde jsem neměl dostatek prostoru pro pořádné nafocení.

Přední sedačky se mi podařilo sehnat originál. Dlouho jsem si nebyl jistý, jak vlastně mají sedačky vypadat, jediné čeho jsem se mohl chytit bylo pár obrázků na internetu. Nikdo však nefotil kostry sedaček a jejich detaily. Bylo jasné, že provedení bude zcela jiné jak na pozdějších brezelech. Shodné pružiny po stranách i vodorovné pružiny jako na zadním opěráku z mého vozu mne ujistilo, že toto jsou ty správné kostry sedaček pro rok 48.

Detail "krásného" sváru příčky opěráku.

Po očištění koster nastal čas k navaření polámaných plechu držící pružiny i vlastní potah.

Detail předního sedáku.

Příčka opěráku předních sedaček. Měl jsem jen jeden kus a to ještě ve zbědovaném stavu. Nahoře replika od Virtanena, dole fragment původního kusu. Je jasné že v roce 48 byly pouze dva průseky pro uchycení čalounění. Stačilo tedy jen nadbytečné průseky zaklepnout a zavařit.

Zde opravené uložení opěráku. Původní šišatou díru jsem vyvložkoval.

Držáky zadního opěráku. Byly utržené ale zůstali přišroubované v karosérii. Opět se v detailech liší od pozdějších brezelů. Čepy jsou nové. Muster jsem žádný neměl tak jsem je udělal jen podle oka.

 

Po nanýtování držáků můžeme otestovat jak bude sedačka sedět. Sedák je replika od Jacka. Poměrně zdařilý kousek. Od pozdějších modelů se liší použitím trychtýřových per a velkých trnoží. 

Na první pokus sedačka vůbec neseděla, dokonce nešla ani namontovat. Bylo třeba ji tedy srovnat a naohýbat zpět do správných tvarů.

Zde jsem si chtěl ušetřit práci a tak jsem zkusil louh na sundání nepůvodního laku. Ne vždy se daří a to byl i tento případ. Louh byl slabý a barva velice odolná. Zde již po částečném mechanickém očištění.

Opravené a nalakované kostry předních a zadních sedaček zrají v obývacím pokoji.

Krásně patrné boční a centrální trnože na zadním sedáku.

Nanýtovaný držák  zadního opěráku.

Příčka předního opěráku.

Marcus Raeke začal dělat tento starý vzor látky který se používal cca v roce 46-48.

Proužky jsou trochu užší než na originálu ale jinak je to velice zdařilá práce.

No a protože nejsem čalouník a bez původního vzoru a zkušeností by práce nedopadla tak dobře, přenechal jsem Markusovi i vlastní potažený celých sedaček. Mimo jiné mi na kostrách opravil i prasklé pružiny kterých jsem si ani nevšiml a srovnal prohnutý zadní opěrák.

Musím práci pochválit, je velice zdařilá a vše je tak jak má být. Navíc se na sedačkách i pěkně sedí, tak než bude auto hotové, slouží jako křesílka v obýváku.

Zadní opěrák, tentokrát již i s kartónem.

 



Add comment


Security code
Refresh